Naše Delivery Manažerka Milena Marková vystudovala informatiku, ale do programování by se dnes raději nepouštěla. Pomáhá lidem, aby se jim v práci lépe fungovalo.
Bylo to pro mě poměrně dlouhé a náročné rozhodování, měla jsem ještě jednu zajímavou nabídku. Nakonec zvítězila StringData. Jednak kvůli dobré referenci a fajn jednání s vedením. Také proto, že SD je velikostí i náplní práce velmi podobná tomu, co už jsem velmi dobře znala z minulosti a co mě právě vždy nejvíc bavilo.
Myslím, že to bylo právě to, že jsem už měla velmi podobnou zkušenost ze stejně velké firmy. Prošla jsem i několika korporacemi a jen mě to utvrdilo v dojmu, že to není nic pro mě. Člověk tam zapadne někde do hluboké struktury a nemá moc možnost věci ovlivňovat a vidět do nich, musíte vyplnit osm formulářů, abyste nafasovali propisku. Vyhovuje mi spíš prostředí, kde se všichni navzájem znají a nelpí se na nesmyslných procesech, kde není problém, pokecat si v kuchyňce se šéfem o filmech nebo zajít s lidmi do hospody nebo do kina.
Žádný můj pracovní den není běžný 😃 řeším spoustu rozmanitých věcí tak, jak přicházejí, často ráno nevím, co se během dne přihodí, a to je právě to, co mě baví. Řeším běžnou operativu, chci pomáhat lidem k tomu, aby se jim v práci lépe fungovalo, myslím, že domluvit se dá s každým. Pokud něco nemám ráda, tak je to stereotyp a rutina. Mrzí mě, že si lidi odvykli chodit do práce, vždyť v minulosti ve většině průzkumů byli na prvních příčkách žebříčků o spokojenosti v práci právě kolegové. Často byli kolegové pro lidi důležitější než samotná náplň práce, a to se teď hrozně změnilo. Lidé přicházejí o sociální vazby, komunikace je mnohem horší a méně efektivní. Líbil by se mi model, kdy by se chodilo do práce alespoň na tři dny v týdnu.
Vystudovala jsem sice informatiku, ale do programování bych se dnes raději nepouštěla. Můj největší majstrštyk byla v Javě napsaná evidence studentů v rámci zkoušky na vysoké škole (dostala jsem za 3 😃).
Můj vztah k technologiím byl vždy velmi kladný, na programování jsem chodila už na základce, i když pro většinu z vás je to spíš už úsměvné. Začínali jsme ještě na PMDéčkách, programy se nahrávaly na magnetofonové kazety, ještě nebyly běžně dostupné PC s Windows a o internetu jsme si mohli nechat jen zdát. Zažila jsem ještě 5 ¼“ diskety – spousta z vás už možná ani neví, co to je. S klasickým PC a internetem jsem se pořádně setkala až na střední škole a otevřelo mi to úplně nový svět. Také byly doby, kdy jsem byla schopna do noci hrát různé střílečky. Tím se asi moc neliším od svých dětí, které by nejraději trávily veškerý svůj čas připojeni na přístroje. Kromě her se kluci baví programováním ve Scratchi, Lego robotů nebo Sphero koule. Ve škole mají spousty projektů, při kterých se učí pracovat i s běžnými nástroji, jako je například Office, to se jim bude určitě taky hodit. Musím je ale trochu korigovat, myslím, že dneska je čím dál těžší děti zabavit něčím jiným, protože ty technologie jsou fakt zajímavé a taky vlastně pohodlné, člověk nikam nemusí, nemusí vyvíjet žádnou námahu a je schopný se v tom utopit na celé hodiny. Musím vlastně korigovat i sama sebe, teď jsem objevila chatGPT a DALL.E 2, tak si s tím taky různě hraju, je to zas další úplně nová dimenze.
Mám pořád spousty různých aktivit. Některé pravidelné, některé občasné, ale dá se říct, že se nikdy nenudím. Mám hodně ráda sport, hraju 2x týdně volejbal (klasický i beach), lezu na stěně, lyžuju, jezdím na kole a sem tam si zkusím i něco úplně nového. Ráda čtu knížky a koukám na různé filmy a seriály, peču chleba a mojí vášní je voda, podmořský svět, plachtění a cestování. Mým aktuálním cestovatelským snem je Vietnam. Cestování jsem se nevzdala ani během covidové doby, takže i když byly různé restrikce, tak se mi podařilo pár zemí navštívit. Zasvěcuji do toho i svoje děti, které už jsou ve věku, kdy jsou z nich fajn parťáci a baví je to. Na letošní rok už mám zase spoustu velkých plánů 😊
