Proč houpačky?

Znáte ten vtip o vývoji softwaru, jak to celé probíhá od zadání, přes nabídku, analýzu, návrh, implementaci, testování atd. – a jak si všichni zúčastnění vlastně nerozumí? Jestli ho neznáte, koukněte se sem.

Poprvé jsem ho viděl před pár lety. Od srdce jsem se zasmál. A taky jsem si musel sáhnout do svědomí, jestli jsme někdy i my nehráli podobnou roli. Upřímně řečeno, jistě nás to potkalo… Klienti, dodavatelé, subdodavatelé a vůbec všichni, kdo jakoukoli zakázku ovlivňují, někdy takový zmatek způsobí. Ne každý vždy skutečně ví, co opravdu chce, nebo spíš co skutečně potřebuje. A co je připraven nakonec převzít a za jakých podmínek.

Když jsme pak s kolegy dělali revizi některých strategických cílů, došlo na téma kvality naší práce. A jeden z nás to vyslovil: „Hele, ono je to totiž v tom, že my děláme houpačky, co se prostě houpou.“ Všichni jsme byli v obraze a já se přistihl, jak se zase usmívám. „Proč ne, vždyť je to jasný,“ řekl jsem si, „ten, kdo je z oboru a zná tento vtip, hned ví, o co jde. A ten, kdo ho nezná, se rychle zorientuje. Jak jinak v jedné větě popsat, že se snažíme na minimum omezit nešvary, které se mohou vyskytnout při dodávce softwaru?“

A od té doby nám to úsloví ve firmě zdomácnělo. Prostě děláme houpačky, co se houpou. Snažíme se o to, aby klient dostal, co funguje, co plní účel, co je v souladu s jeho očekáváním a byznys. A je na to spolehnutí. Stačí si nás vyzkoušet.

Možná máte nyní na tváři podobný úsměv, jako jsem měl já, když to kolega na zmíněném workshopu vyslovil. To je ovšem v pořádku. Nemusí být vše vždy vysloveno v kvantifikovatelných a oborem zatížených veličinách. Prostě: Děláme houpačky, co se houpou. Určitě víte, co tím myslíme. A trváme si na tom.

Robert Šamánek, CEO StringData